Vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům se řídí od 1.1. 2016 zákonem č. 67/2013 Sb. v platném znění (dále jen zákon) a prováděcí vyhláškou MMR č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen vyhláška). Více pak zákon a vyhlášku doplňuje metodický pokyn aktualizovaný dne 31.1.2017.

Ze zákona je pro nás důležitý zejména § 6, který se věnuje rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům, ve vyhlášce se jedná o § 3 rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce. V těchto čtyřech odstavcích najdeme zásadní informace k rozúčtování nákladů na vytápění.

(1) Náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období, které je nejvýš 12 měsíců, rozdělí vlastník (např. SVJ – poznámka redakce) na složku základní a spotřební.

Základní složka činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku.

(2) Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.

(3) Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.

(4) Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice.

Jak to probíhá?

„Veškeré vyčíslené náklady objektu v Kč a spotřeby na patních měřidlech předává vlastník nebo správce objektu rozúčtovací společnosti. Ta provádí pouze přerozdělení vzniklých nákladů na objekt v poměru ke zjištěným spotřebám v jednotlivých bytech. Tyto informace se dostávají zpět ke správci objektu, který připraví rozúčtování pro jednotlivé bytové jednotky,“ vysvětluje Jarmila Trčková ze společnosti ista Česká republika.

Každé vyúčtování za teplo, které nájemník či vlastník bytové jednotky od správce svého domu dostane do konce dubna (nebo do 4 měsíců od konce zúčtovacího období).

Jak se celková spotřeba rozpočítává?

Rozúčtování nákladů na vytápění se nám může zdát jako obtížná disciplína. Jen když ale porozumíme alespoň základním údajům, budeme moci nejen posoudit, zda je naše rozúčtování provedeno správně, ale také můžeme v řadě případů předejít zbytečným stížnostem. Jaké údaje bychom měli umět rozlišit?

Konečná cena se skládá ze základní a spotřební složky.

Základní složka nákladů – ZN na otop

30-50 % z celkových nákladů dodavatele tepla se rozúčtuje dle m2 jako dříve

Náklad v Kč / celková plocha bytů objektu = cena za m2

Spotřební složka nákladů – SN na otop

50-70 % z celkových nákladů dodavatele tepla se rozúčtuje dle náměrů instalovaných přístrojů (dále jen RTN) s použitím korekcí a výpočtových metod:

Naměřené hodnoty z RTN jsou podle normy ČSN, EN 834 přepočítány vyhodnocovacími součiniteli (výkon otopného tělesa, tepelný přestup z otopného tělesa na RTN).

Podle jakých koeficientů jsou hodnoty přepočítávány?

Jedná se o několik navazujících kroků:

První stanovení koeficientů se odvíjí od rozměrů, konstrukce, typu otopného tělesa a konkrétního typu instalovaného indikátoru. Tyto součinitele jsou shrnuty ve vyúčtování pod přepočítávacím koeficientem UF.

Takto přepočtené jednotky jsou pak dále přepočteny koeficientem zohledňujícím polohu místnosti nebo bytu v objektu (např. nad nevytápěným sklepem, pod střechou) a ke světovým stranám (např. sever).

Všechny tyto koeficienty, podle kterých jsou hodnoty přepočítávány, jsou zaznamenány v tzv. montážních kartách každého domu, kde je rozúčtování nákladů prováděno. Montážní karty objektu má k dispozici majitel objektu, metodika stanovení poloh místností je součástí uzavřené smlouvy na rozúčtování nákladů na teplo, resp. je součástí všeobecných podmínek.

Poslední korekce spotřební složky nákladů na vytápění probíhá dle vyhlášky § 3 odst. 2):

Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice.

Jaké podklady jsou pro rozúčtování nákladů tepla v Kč nezbytné?

• Celkové náklady objektu v Kč a množství GJ z fakturace dodavatele tepla
• Plocha jednotlivých bytů v m2 pro výpočet základních nákladů = celková plocha objektu
• Celkový součet přepočtených dílků objektu

Příklad:

Celkové náklady objektu1 000 000 Kč

Celková plocha objektu1500 m2

Celkové přepočtené dílky objektu190 000 dílků

Celkové náklady objektu se v prvním kroku rozdělí na základní a spotřební složku, její podíl stanovuje vlastník objektu, pro příklad použiji 50/50.

Základní složka nákladů na otop 500 000 Kč

Celková plocha objektu1500 m2

Cena za m2 500 000/1500 = 333,33 Kč

Spotřební složka nákladů na otop 500 000 Kč

Celkové přepočtené dílky objektu190 000 dílků

Cena za dílek 500 000/190 000 = 2,63 Kč

Hodnota nákladů na vytápění příjemce služeb se stanovuje následovně:

Plocha bytu x cena za m2 = ZN na otop v Kč

Počet dílků x cena za dílek = SN na otop v Kč

ZN na otop + SN na otop = celkové náklady za vytápění v Kč

Dále je třeba porovnat průměrné náklady na m2 jednotlivých bytů oproti průměrnému nákladu objektu, o které jsme se již v článku zmiňovali.

Celkové náklady v Kč za vytápění každého bytu / m2 bytu = průměrná cena za m2 jednotlivých bytů

Celkové náklady v Kč objektu/celková plocha objektu = průměrný náklad na m2 objektu

Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice a to opakovaně dokud všichni příjemci služeb nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období. U ostatních příjemců služeb se vychází pouze z náměrů bytových přístrojů. Úprava výpočtové metody je provedena následovně:

Hodnota nákladů na vytápění příjemce služeb, jehož podíl překročil stanovenou limitní hodnotu se stanoví jako 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku (v případě nedodržení spodní hranice) nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku (v případě nedodržení horní hranice). Postup je dále popsán v metodickém pokynu k zákonu a vyhlášce, který byl aktualizován dne 31.1.2017.

/Zpracováno s využitím informací společnosti ista Česká republika/

Autor: Redakce Okolobytu.cz